Jak mi přivedli kamarádku
Jednoho dne, bylo to pár dní po tom, co jsem se začla hárat, mě zase měla panička u sebe a chovala se tak nějak divně. Pořád přerušovala to co dělala, a objímala mě a hladila, a vypadala dost rozrušeně. Ležela jsem si na křesílku a koukala se jak žehlí, a co dožehlené tričko to opět pozornost vůči mé osobě…no už mi to možná trochu bylo divný. Něco mi šeptala, ale to já nepoznám, než že sama neví jestli mi šeptá něco dobrýho nebo jestli si neni jistá. A pak konečně bouchly dole dveře od páníčkova auta. Panička se zpozdila nahoře v pokoji s odepínáním žehličky a vůbec s tim břichem ona se sotva kolíbá, takže jsem byla dole na vítačku zase jedině já.
No a najednou jsem pochopila, že něco není v pořádku. Pán nebyl sám, něco mu viselo bezvládně z rukou a ublíženě to koukalo. Bylo to obrovský štěně, ale proboha! takovej hubeňour!! Strašně mě to šokovalo a tak jsem začla hlásit, štěkat o sto šest a možná se mi až chlupy zježily. Páníček to postavil na zem a zamykal, a ono to udělalo louži! To mě dožralo ještě víc, protože to ví každej normální pes, že louže se v bytě nedělaji, a najednou tomuhle divnýmu tvorovi to projde! Byla jsem fakt rozhořčená, barvou se mi to podobalo, veliký to bylo jako já, a na dlaždicích se tomu rozjely nohy. Řekli byste, že mě nikdo nepřekřičí když chci, ale tohle začlo tak výt a sténat, jako kdybych to na nože brala.
Pán to zase sebral a dal to na křeslo. Na moje křeslo! Začla jsem to tahat za nohy dolu, pro případ, že si pán nevšim, že to položil na moje křesílko. Ale ono to tak křičelo, že jsem musela furt hlásit a štěkat. Dokonce se to pok…..
A to už přiběhla panička, cože se to tu děje a kdo koho vraždí. No jo, ona vždycky přehání. Jak to tak koukalo ublíženě z mýho křesílka, tak panička to začla hladit. To mě teda překvapilo, vždyť jsem jasně hlásila, že tu je vetřelec, a ona si přijde a namísto toho, aby udělala pořádek tak se s tím kamarádí! A v tom jsem pochopila o co jí celej den šlo, ona si asi myslela, že se s tim budu kamarádit. Jenže to by to nesmělo tak řvát. Hrát si to pořádně neumí, když to obeskakuju a dráždim ke hře, tak se to strachy počůrá. Na nohou se to neudrží, no škoda slov.
Páníček to nakonec vzal na zahradu. Pfuj, to je dost že akce skončila, to bylo teda překvápko. Jenže ještě větší překvápko bylo, když jsem pak šla na louži a chtěla jít kontrolně mrknout do boudičky, a odtud na mě koukala hlava. Zas to štěně! Samozřejmě se opět rozvřískala na celý kolo, tak jsem musela zůstat před boudou. Vůbec se to nedalo ani očuchat, sotva jsem se k tomu přiblížila, už to křičelo strachy. No teda dovol, ale kdo komu vlez do boudy? Tu noc jsem spala s pánem v přízemí, ale ráno to začlo nanovo.
Druhej den nás páníčkové nechali pár hodinek na zahrádce spolu, a to štěně za mnou začlo chodit jako ocásek. Vůbec jsem nevěděla, jestli se k tomu přiblížit mám nebo ne, protože se to furt lekalo a bálo, ale když jsem si toho nevšímala, tak to za mnou chodilo. V noci jsme byly venku spolu, už vim že se to jmenuje Kiarka, ale volají na to Zrzku. Nechce to žrát a to mě fakt dráždí, takže mě páníčkové musí odvádět do domu. Já plnou misku neznám, všechno okamžitě vyluxuju, a tohle se v tom vrtá celej den. Kdyby k tomu pustili mě, ráda ukážu jak se to dělá….
Třetí den chodila Zrzka opřená o můj bok. Je to pořád takový divný, už jsem se dostala i do boudičky, ale radši jí nechávám ať přijde, když sama chce. Chodíme po zahradě opřený bok o bok, a dokonce nacvičovala jakýsi skoky na mě. Ocásky ale máme pořád takový polovztyčený a napjatý. Když mě páníčkové vezmou domů, tak po mě vyje, snad si nemyslí, že jsem maminka?
Už tomu neříkaji Zrzi, ale Zuzi, Zuzko. Spíme spolu v boudě nebo se střídáme a jedna spí na „terásce“ u boudy. Honíme se spolu a někdy si ani nevšimnu, že panička odešla a zavřela za sebou vrátka. A taky nevim, že se tajně kouká z okna a baví se tim, jak skáčeme po zahradě. Chvíli lovim já Zuzku a pak se honička otočí a loví ona mě. Nosí mi uzel a taháme se o něj, honí mě dokolečka a nebo si prostě honí dokola ocas. Řekla bych, že už se nebojí, ale nějak mi přerůstá přes hlavu.
Nejoblíbenější hrou Zuzky se bezpečně stalo mě honit a musim dělat, že jsem ulovená. Když mi panička hází míček, Zuza místo míčku honí mě a tak mi brání ho paničce nosit. Začíná mi opravdu přerůstat přes hlavu..!!
A je to tady, Zuza váží o moc víc než já, a hra na lovení už z mý strany nepřipadá v úvahu. Věčně jsem vespod a Zuzka mě drží za flígr. Dělám mrtvou, protože už se mi nedaří ani utéct. Naštěstí ona musí často žrát, a protože jídlu teda naprosto nerozumí, panička si mě vodí k sobě (prý abych jí to nesežrala) a tam já si odpočinu. Spim celý dopoledne, spim večer, prostě kdykoliv jsem od Zuzky pryč. Panička tvrdí, že jí někdo vyměnil pejska, ale ona taky zapomíná, že když sem přišla Zuza, tak se ze mě stala pořádná fenka a že už jsem rozumná.
Měsíc po příchodu Zuzky:
Už nejsem nikdy sama, jsem buď s paničkou nebo se Zuzkou. A když náhodou sama jsem, tak hned vím co s tím: konečně se vyspat! Zvykla jsem si sedávat u Zuzky když žere a koukat na ní, i když teda nestát tam i panička, tak jí to stejně sežeru. Když způsobně koukám jak Zuza jí, dost mi z toho kápne, takže všechno má svý výhody.
Už ani nežárlim, ona Zuza je takový hladidlo, ale ani já nejsem zkrátka. A taky jsou mnohem veselejší procházky, lítáme se Zuzou jak stíhačky a schováváme se do obilí. No a když mě panička vezme k sobě a nechá v klidu vyspat, tak pak jsem schopná lovit přerostlou Zuzu stejně jako ona mě. Naučila jsem se jí „kousat“ pod krkem a svalit na zem, stejně jako když barzoj loví vlka. Naučila jsem se pít z vysokýho kýble, chodit do takový obrovský boudy, a občas i kajdit na písek jako Zuza.
Naučila jsem se hlásit když se něco děje, například když ta trubka Zuzka strčila hlavu pod plot a nemohla se odtud dostat. Nebejt mě, tak o nás nikdo v sousedství nevěděl. Takhle jsem přivolala pomoc, a dokonce i páníčkové se to doslechli a přijeli hned domu až z dalekýho města, kam jeli nakupovat nějaký malý šatičky. Zase….. Vůbec netušim, co to panička furt připravuje, takový legrační miniaturní šatičky, pořád to prohlíží a přeskládává, nedovolí mi skákat jí na břicho a balí si nějakou tašku….
No uvidíme, co z tohohle zase bude za akci a co zase přinesou domu…….
Náhledy fotografií ze složky Adélka 9,5 months and Kiara Majove Bohemia